Když se žákovi nechce

| Školství

Ondrášek (5 let) dnes poprvé řekl, že se mu na klavír nechce. Já se mu nedivím. Oblékat se, sedat do auta, poslouchat úču… zabije tím celé dopoledne, přitom má dnes v hlavě daleko důležitější projekt, a to stavbu kamionu z Dupla.

Vyřešili jsme to tak, že když dnes není nálada na nic složitějšího, budeme dělat čistě jenom to, co nás hodně baví. Přehráli jsme staré písničky, zahráli na trubky, na buben. Vybarvili oblíbené Rolničky, zahráli z nich první řádku, zbytek vem čert.

Tohle vše někomu možná přijde idylické, jiného naopak pobouří, vězte však, že je v tom z mé strany promyšlená strategie. Pokud máte zájem, nastíním vám zde její základy:

1) Pokud chci, aby Ondrášek jednou uměl hrát na klavír alespoň tak dobře jako já, je třeba zajistit, že bude aktivně cvičit po dobu 30 let. To je dlouhodobý cíl výuky a ten se nutně musí promítnout do všech krátkodobých cílů. Během hodiny na něj myslím v průměru každé 2 minuty.

2) Aktivního cvičení po dobu 30 let dosáhnete jedině tak, že vás k hraní něco táhne. Máte vnitřní (!) puzení jít si zahrát, hluboce zakořeněnou potřebu nebo zájem. Zkrátka vám to něco dává. Objevit to “něco” vám může pomoci dobrý učitel. Může se samozřejmě stát, že to neobjevíte. To je v pořádku, každý máme mozek stavěný na něco jiného. V tom případě vám alespoň zůstane pochopení, že hra na nástroj pro vás úplně není. Pokud vám ale učitel nedá prostor se tím takto vnitřně, detailně zabývat, vést boj s vlastní motivací, nikdy nezjistíte, jaká činost vám vlastně vyhovuje a jaká ne.

3) Můžu na dítě tlačit, aby plnilo úkoly, aby fungovalo a ono skutečně fungovat bude, protože si netroufne mě neposlechnout. Můžu mu zkusit i vyhrožovat nebo ho odměňovat, uplácet známkami, pochvalami, ale proč? Je to v přímém rozporu s cílem mé výuky. Já nepotřebuju, aby plnilo úkoly teď, ale aby si samo zadávalo nové, i o těch 30 let později.

4) Z dnešní hodiny si Ondrášek odnesl poznatek, že i když zrovna nemá nejlepší náladu, dokáže mu ji hudba zvednout. Cíl hodiny, zcela v souladu s cílem dlouhodobým, splněn, jdu na kafe.

Abych šla naproti obvyklým zpochybňovačům… To, že momentálně učím individuální hodiny neznamená, že jsem tuto filozofii neaplikovala ve třídě. Aplikovala a velmi úspěšně. Konkrétní metody byly samozřejmě trochu jiné, ale filozofie a způsob komunikace vždy stejný:

*Pro obzvláště vytrvalé zpochybňovače – ano, učila jsem na učňáku, ano, třídy plné demotivovaných kluků.

Respektovat vnitřní nastavení žáka. Pracovat pro něj, ne pro učivo nebo školu. Přizpůsobovat metody žákovi, ne žáka metodám. Dát mu volbu kdykoliv je to možné a jeho volbu skutečně respektovat. Respektovat, že jeho volba pro dnešní den je nedělat nic. Snažit se pochopit, nesoudit. Nehodnotit proces, nedělat ukvapené závěry na samém startu závodu, mít neustále na paměti cíl.

Pokud vás čeká obzvláště “problémová” třída nebo škola, radím vám na základě vlastní zkušenosti, ale především dlouholeté praxe celého vyspělého světa, že tento přístup je dost možná jediný, který vám bude fungovat.

Zkuste ho, vydržte, uvidíte.


Zde je úryvek z našeho vánočního videa pro rodiče, kde Ondra účinkuje ve svém prvním videoklipu: