S učitelkou na červeném koberci

| Školství

Představte si, že jste filmová hvězda a chystáte se poprvé na předávání Oskarů. Najmete si stylistku, fitness trenéra a módního návrháře. Dostanete na míru vytvořenou dietu a program cvičení, možná si diskrétně skočíte na botox. Návrhář vytvoří model inspirovaný vaší osobností. Je skvostný. Jste hollywoodská hvězda, vypadáte božsky, cítíte se úžasně. Víte proč? Protože jste na to měli čas, lidi a individuální přístup.

A teď si představte, že máte stylistu, který se chová jako průměrný český učitel. Jelikož jste mladá hvězda a v Hollywoodu nikoho neznáte, tak si přes respektovanou agenturu najmete jakousi paní, která údajně dělala make-up finalistkám Miss Moskva 1976. Jste z toho všeho trochu vyjukaní, ale těšíte se. Přijde první schůzka s „paní Naděždou“, která do USA emigrovala ještě před rozpadem Sovětského svazu, ale stále má silný ruský přízvuk. Tenké rty obtažené rudou tužkou, místo obočí tenkou černou linku. Vejde do místnosti a kriticky vás sjede pohledem.

„No tak se do toho dáme. Předávání Oskarů není žádný holubník a pokud nebudete vypadat tak, jak si představuji, neočekávejte, že vás tam pustím.“

Hodí po vás jakýsi šanon plný informací a začne nervózně ťukat prsty do stolu.

„Je potřeba si pečlivě nastudovat historii módy, filmu a samozřejmě dokonale znát jména všech držitelů ceny Oskar z předešlých let.“

„Cože, proč?“

„Co kdyby se vás někdo zeptal, kdo dostal Oskara za nejlepší film v roce 1995 a vy byste to nevěděla? Na červeném koberci? Víte, jaká by to byla ostuda?“

Leknete se. To by asi skutečně ostuda byla. Přeci jenom, v Hollywoodu se zatím moc neorientujete, nechcete působit jako blbec. Takže zatímco se začínáte prokousávat tlustým šanonem teoretických informací, které spolu z velké části vůbec nesouvisí, pořád si lámete hlavu nad tím, jak vám tohle všechno pomůže vypadat na červeném koberci dobře. To už má pro vás ale Naděžda jiný program.

„Jdeme se vážit!“ Zavelí a postrkuje vás k obrovské mechanické váze.

85 kilo.

„Máte nadváhu.“

„Víte, já mám odjakživa větší podíl svalové hmoty, protože sportuju, ale…“

„To mě vůbec nezajímá, podle tabulky máte nadváhu. Nu což. Budeme s tím muset pracovat. Vemte si tohle.“

Hodí po vás starou igelitku plnou použitých starých podprsenek a korzetů. Začnete si to všechno zkoušet, vypadáte v tom jako pitomec a netušíte proč. Vždyť paní Naděžda má léta praxe. S tímhle korzetem předvedla volnou disciplínu Miss Nitra 1980. Proč vám nesedí? Jenže vás tlačí čas. Naděžda opět nervózně ťuká prsty do stolu a volá za vámi do kabinky:

„Tak uvidíme dneska něco?“

Rudí v obličeji vylezete v tom hrozném prádle ven a doufáte, že alespoň ocení, že jste našli jedny kalhotky, které vám překvapivě dokonale padly.

Naděžda vás sjede nesouhlasným pohledem.

„Máte nadváhu. Takhle to nepůjde.“

Začnete se trochu vytáčet, protože už jste se jí jednou snažili vysvětlit, že profesionálně vzpíráte, takže těžko můžete vypadat jako baletka. Nadežda je však neustále podivně zaneprázdněná buď starými igelitkami s oblečením nebo šanonem teorie. Nakonec vám oznámí, že i když máte nadváhu, lidé jistě ocení, že umíte vyjmenovat všechny módní návrháře podle abecedy. Běžte domů a příště vás z toho vyzkouším. Hezký den.

Následuje měsíc, kdy jste na tiskovém turné, takže Naděždu nevidíte. Občas vám od ní přijdou podivné e-maily s úkoly jako „Pokud vám nesedí podprsenka, každý den si ji zkuste pětkrát nasadit. Na pošesté jistě padne.“ Pošlete jí fotku v podprdě a doufáte, že nepozná, že jste si ji nasadili jenom jednou. Nepozná. Příště po vás chce vypsat jména všech lidí, kteří se účastní předávání. Písemným vypracováním úkolu se vám jejich jména prý jistě vryjí do paměti a neuříznete si ostudu. Jelikož zrovna prezentujete film na ComicConu a nestíháte ani spát, natož něco vypisovat, zavoláte lidem z marketingu, kteří vám pošlou guestlist. Na letišti ve frontě k odbavení zavazadel e-mail ve spěchu přepošlete. Naděžda nepozná, že je přeposlaný, protože elektronické komunikaci vůbec nerozumí. Je nadšená a poprvé v životě vás pochválí. Jenže to vy už nastupujete do letadla, nemáte čas číst její elaboráty, a tak trochu uvažujete, že ji vyhodíte. Jenže Oskaři už jsou za dva dny a vy začínáte mít obavu, jestli by vás vůbec jiný stylista přijal. Opravdu toho totiž o Hollywoodu moc nevíte a ten šanon je tak tlustý!

V den předávání se s Naděždou sejdete v hotelu. Jste po šestnáctihodinovém letu, máto toho plné zuby. Naděžda vám oznámí, že vypadáte hrozně. Už se vás to ani nedotkne, je to koneckonců pravda. Chcete si na sebe navléct šaty, které vám připravila, odbýt si předávání a mít to celé konečně za sebou. Ráno vás napadlo, jestli by nebylo fajn jí všechny ty její igelitky zapálit. Nebo při předávání kopnout moderátora do rozkroku. Jenže moderátor za to nemůže. Nakonec jste tak unavení, že neuděláte nic.

Naděžda se vytasí se starým modelem šatů od bezejmenného návrháře. Tvrdí, že jako mladá herečka byste se neměla okatě producírovat v šatech Dior. Hlavně na sebe neupozorňovat, dokud nepředvedu, že skutečně znám všechna jména na guestlistu. Což neznáte, takže na sebe opravdu nechcete upozorňovat. Už ať je to za mnou! Navlečete se do beztvarých šatů. Vypadáte blbě a už ani nevíte proč. Jsou to ty šaty nebo vy? Nemáte přece jenom nadváhu? Podle tabulek prý ano, něco na tom musí být. Třeba pořádní návrháři na takovou postavu ani nešijí. Asi to tak bude, protože proč by jinak profesionální stylistka vybrala tenhle děsný model? Ach jo.

„Z vás nikdy pořádná filmová hvězda nebude.“ řekne nakonec.

Tak jo.

„Víš co, Naděždo? Jdi do prdele.“ neřeknete.

Předáváním Oskarů, které mohlo být úžasnou oslavou vašeho talentu, se protrpíte s obřím mindrákem, že neumíte šanon. Víte, že něco bylo na tom celém špatně, ale nevíte co. Jedno však víte jistě. Naděždu už nikdy více.

Nejsmutnější na tom celém je, že ještě po natočení svého pátého filmu, kdy už je z vás známé jméno, a dokonce jste i jeden nezávislý snímek režírovali, máte na červeném koberci vždycky trochu strach, že se vás někdo zeptá na jména z guestlistu. Přitom jistojistě víte, že se na to nikdy nikdo neptá a i kdyby, tak je to každému úplně jedno. Taky si připadáte neustále trochu tlustí. Ležíte u bazénu a lámete si hlavu proč tomu tak je a v tom ji uvidíte.

„Brade, podívej, “ šťouchnete do svého hereckého kolegy. „To je moje bývalá stylistka.“

Brad vyprskne Martini a začne se dusit na olivě.

„Tahle bláznivá ruská emigrantka? Oh my God. Nemám zavolat ochranku?“

„To je dobrý, díky.“ opřete se pohodlně o lehátko. „Takhle z balkonu naší vily v Beverly Hills se mi na ní kouká docela dobře.“